Historie sboru

Počátky neborovského sboru sahají do období před druhou světovou válkou. Členové sboru tehdy navštěvovali bohoslužby v evangelickém chrámu v Třinci, zároveň se však scházeli také v Neborech. Dospělí se účastnili biblických hodin, děti navštěvovaly nedělní besídku a část členů se věnovala nácviku hry na mandolínu. Tato setkání probíhala v sále společenství zvaného "Svaz pro rozhodné křesťanství", přibližně jeden kilometr od pozdějšího sborového domu směrem k Třineckým železárnám. Neborovští evangelíci však nebyli součástí tohoto společenství. 

(Obr. č. 1:  Modlitebna rozhodných křesťanů v Neborech,  info zde...)

(Obr. č. 2: Diagram vývoje spolků KS-SCH a Rozhodných křesťanů po druhé světové válce  - Z dějin probuzeneckých hnutí církve evangelické v česko-polském pohraničí (Ogrocká Krystyna)

V souvislosti s hnutím Křesťanského společenství (KS-SCH) v rámci církve docházelo k dalšímu rozvoji uvedených aktivit. Postupně se formovaly funkční skupiny pěveckého sboru, mládeže, dorostu a nedělní besídky, které nejen pravidelně pracovaly, ale také se aktivně zapojovaly do programů biblických hodin a dalších shromáždění v Neborech i do bohoslužeb v Třinci. Kolem roku 1968, v období politického uvolnění, byly pořádány rovněž evangelizačně zaměřené akce pro širší veřejnost. Následné období tzv. normalizace však znamenalo zásadní omezení těchto aktivit. Činnost Rozhodných křesťanů byla státními orgány zakázána a jejich modlitebna uzavřena, což ovlivnilo i shromažďování a činnost místního společenství Slezské církve evangelické a. v. v Neborech. Díky nabídce Emila a Evy Macurových, kteří poskytli sál ve svém soukromém objektu, však nedošlo k zásadnímu přerušení činnosti jednotlivých skupin.

V tehdejší politické situaci bylo každé setkávání mimo oficiální církevní objekty považováno za ilegální, přestože byly podnikány kroky k získání vlastního shromažďovacího prostoru, tyto snahy nebyly v daném období úspěšné a společenství nadále využívalo zázemí poskytnuté rodinou Macurových.

Zásadní změnu přinesl politický vývoj po roce 1989, který otevřel nové možnosti také církvím. Po příchodu faráře Stanislava Piętaka do třineckého sboru byla v Neborech oficiálně ustanovena kazatelská stanice a byly zahájeny přípravy k vybudování vlastního sborového objektu. Po období zvažování různých variant byl zakoupen pozemek v centru obce, na němž byla po vyřízení nezbytných povolení zahájena na jaře 1997 výstavba sborového domu. Stavba trvala čtyři roky.

Po kolaudaci a slavnostním otevření sborového domu na podzim roku 2001 se zde plně rozvinul sborový život. Oficiální založení samostatného sboru již následně představovalo převážně formální krok. I přes pokračující dokončovací a údržbové práce se pozornost sboru soustředila především na rozvoj duchovního a komunitního života. Hlavním posláním sboru se stalo budování otevřeného společenství, které nese křesťanské poselství a usiluje o odpověď na duchovní i lidské potřeby jednotlivců i širšího okolí.